TYPY

 

Německá doga se chová ve třech barevných rázech, a to žlutá – žíhaná, modrá, černá – skvrnitá (harlekýn) a některých modifikacích např. plášťová.
Určující je také typ, který se dá rozdělit zhruba na tři, a to "lehký typ" – chová se převážně na severu - Finsko, Norsko, Dánsko, Velká Británie a v Americe (občas se hovoří o německé doze amerického typu). Ve střední Evropě je k vidění, ale není příliš dobře hodnocen na výstavách. Celkově je chov na takovém jedinci poměrně složitý, nicméně je možný.
"Těžký typ" – chová se převážně v jižní a západní části Evropy, např. Francie, Itálie, Španělsko, mluví se o mastinoidním typu a většinou má problémy s chůzí, i u nás je možno tento typ vidět. Chová se na něm poměrně dobře, pokud se nakryje se "středním" typem, u nás převážně chovaným.
"Střední typ" – nejvíce chovaný ve střední, západní, jižní a východní Evropě. Typický jedinec a představitel svého plemene je elegantní s vyváženými proporcemi na přiměřených končetinách, s výraznou hlavou správně vyjadřující pohlaví, pružnými chody a markantním hrudníkem.
U německé dogy je stanovena pouze spodní hranice výšky. Horní hranice není dána, nicméně proporce musí být vyvážené a proto ne vždy funguje rovnice: nejvyšší jedinec rovná se ten nejlepší. Mnohdy jedinec s ladnými křivkami a pohybem oku lahodí více než vysoký ale na pohled placatý s nedostatečnou šíří hrudníku či nastrmeností hrudních nebo pánevních končetin.